Babička v trenkách, už se nám to blíží

21. února 2013 v 20:42 |  Divadlo
Jak jsem naznačila už v předchozím článku - Romčule jako človíček vskutku normální. Hraju v ochotnickém divadle. A tento článekbych chtěla věnovat právě hře, která bude uvedena již příští sobotu v 18:00 hodin v Rozsošské Orlovně, číslo popisné 77 u pošty,Rozsochy se náchází u Bystřice nad Pernštejnem - u Žďáru nad Sázavou.
 

Romčule jako človíček vskutku normální!

19. února 2013 v 22:17 | Romčule |  Romča a Romčule
Dneska bych už konečně chtěla mluvit o sobě. Jasně že je to vtípek, ještě jsem zde nenapsala článek, který by nebyl aspoň trochu o mě. ... Byli o mě v podstatě všechny. =D
Pokud Tě zajímá něco z mého já čti dál a zanech komentář. Pokud Tě nic o mě nezajmá není nic jednoduššího než kliknout na červený křížek vpravo a už se sem nemusíš nikdy vrátit.

Chrám sv. Víta i na Petříně

17. února 2013 v 22:15 | Romčule |  Fotografie
O výletě do Prahy jsem psala už tady. Dneska bych ráda zveřejnila fotku focenou cestou z Petřína. Jelikož je moje maminka milovník procházek, nahorů jsme sice "lanovkou" vyjeli ovšem dolů jsme museli pěšky. Abych řekla pravdu byla to celkem pěkná procházka s krásným výhledem na Prahu.
Jako důkaz předkládám fotografii chrámu sv. Víta. =)
 


In Prag, aneb v Praze je blaze !

16. února 2013 v 23:22 | Romčule |  Romča a Romčule
Po přečtení jednoho článku o konkurzu do filmu, bylo už celkem jasné, jak budu trávit sobotní den. Bylo mi úplně jedno, jak se do Prahy dostanu. Od nás je to pěkných 180 kilometříků. Ale prostě jsem věděla, že tam musím být. Co kdyby se náhodu na mě usmálo slunce, a oni objevili zatím neobjevený kousek talentu. ;)

Vzpomínání

15. února 2013 v 11:30 | Romčule |  Povídky
Seděla tam a jen tak přemýšlela, najednou jí po tváři stékali kapičky slz. V tu chvíli ji pohladil po vlasech a pošeptal: "Neplač, prosím." "Nepláču, vzpomínám," odpověděla mu.
Vzpomínala, jaké to bylo, když bylo všechno ještě v pořádku, ještě než ji zradil. Jezdili na výlety a bral ji na loď chytat ryby, když byla ještě malinká. Milovala ho, jak jen dcera může milovat svého otce. Byl to její nejlepší kamarád. Pouze do chvíle, než ho uviděla, jak se objímá s cizí paní, kterou jí pár dní na to představil jako novou tetu. Už nebyla tak malá a nebyla ani hloupá ani nevěděla, co bude následovat. Cítila strašnou zradu vůči ní a vůči její mamince. Chtělo se jí křičet, utéct z domu jen proto, aby bylo všechno jako dřív. S tatínkem přestala komunikovat poté, co se od nich odstěhoval a začal chodit na výlety a brát na loď svoje nevlastní děti. Ona mezitím vyrostla, zvykla si na to, že vzpomínky bolí a tak radši nevzpomínala, odstěhovala se s maminkou a začala žít nový život, našla si přítele, založila rodinu a doufala, že její manžel nikdy neudělá to, co její otec jí i její mamince. Nenáviděla ho, zařekla se, že už ho v životě nechce, ani vidět. Vše jí vycházelo a šlo podle plánu, až když jednou vzala své děti s manželem, na výlet do přístavu, uviděla tam jeho loď, a veškeré vzpomínky se vrátili se stejnou bolestí, jakou prožívala před dvaceti lety, manžel si hrál s jejími dětmi na dětském hřišti. Ona se posadila na zábradlí a jen tak přemýšlela. Najednou jí někdo položil ruku na rameno a řekl: "Odpust mi, pokud můžeš." Ona tam pořád jen mlčky seděla a jen tak přemýšlela, najednou jí po tváři stékali kapičky slz. V tu chvíli ji pohladil po vlasech a pošeptal: "Neplač prosím." "Nepláču, vzpomínám." Odpověděla mu.

Zaměřeno na oblohu

14. února 2013 v 23:15 | Romčule |  Fotografie
Jsou tu mé první fotografie. =)
Odhodlala jsem se zveřejnit své první "umělecké" fotografie. Fotím spíše pro zábavu a můj foťák má do kvalitního, asi pěkně daleko ale což mě to nevadí. =)

Valentýn aneb slavím, slavíš, slavíme

14. února 2013 v 10:58 | Romča |  Ze života
Je tomu bohužel tak, nevím kdo, nevím proč a nevím ani jak se přišlo na to že zrovna zítra 14. února je svátek zamilovaných.
Máme se mít snad rádi více než v kterékoliv jiné dny? Ale proč? Je to přeci úplně normální den. Pouze ameriký svátek, který podpoří marketing.

Kam dál